Po porážce na Vysočině došlo k výměně trenéra. Michala Krčka
nahradil Tomáš Jadrníček, který v Mostě sice dotáhl mužstvo k bodu za
remízu. Poslední podzimní duel skončil prohrou s Kladnem a tři příčky od konce
se ztrátou čtyř bodů na playoff. Bylo ale jasné, že mužstvo čeká boj o holé
extraligové bytí.
Úvodní jarní duel byl hodně těžký. Proti Ústí se vrátil na hřiště bohémský střelec Říha a hned v prvním zápase po roce a půl vstřelil dvě branky. Áčko pak po dramatickém průběhu vyhrálo na nájezdy 4:3 a ukázalo, že to se záchranou myslí vážně. Ovšem jestliže celá sezóna byla houpačka, tak další víkend to ukázal naplno. Domácí dvojutkání se Sudoměřicemi a Opavou. První duel s jihomoravským týmem vedlo Kovo po dvou třetinách už 3:0, přesto zápas skončil remízou. Proti Slezanům simulujícím při každém fyzickém kontaktu nakonec prohráli 2:3. Místo očekávaných šesti bodů, mělo áčko jeden a to ještě dorazila z Vlašimi zpráva, že na tamní brusce prohrálo Ústí i Most.
Kovo bylo najednou na barážové příčce, ze které se již nevyhrabalo. Zachránit se mohlo ještě v baráži, kde po dvouměsíčním čekání dostalo za soupeře Karvinou a Dobřany. Snack otočil ve finále národky sérii s Parkem z 0:2 na 3:2, ale do extraligy se mu moc nechtělo. Ovšem na na Palmovce to tak moc nevypadalo.
Áčko útočilo a Dobřany dávaly góly. Po třetím gólu se pakoval z branky Sup, který dostal Jadrníčkovu důvěru a mezi tři tyče zamířil Vorel. Ani ten však nezastavil příděl a porážku s konečným skóre 3:6. Vzhledem k sobotní prohře Dobřan 1:5 s Karvinou, se nedělní vítězství o tři branky rovnalo zázraku.
Ovšem opak byl pravdou. Ke konci druhé třetiny svítil na tabuli stav 4:0 pro Kovo, který pohodlně zajišťoval extraligovou jistotu. Deset vteřin před koncem však domácí po chybě inkasovali a pak celou třetí část odehráli se strachem, že jediný gól je pošle do národní ligy. Již vzhledem k celé sezoně se to muselo stát. Rozhodující okamžik přišel minutu a půl před koncem, kdy hostující Luka snížil na rozdíl dvou branek a odsoudil Kovo k sestupu.
Červnovou depresi ještě přiživilo několik odchodů, včetně jediného brankáře Martina Supa. Jiří Vorel již před sezonou avizoval svůj konec kariéry, kterou nakonec v létě naštěstí obnovil. Obecně se ale sestupová sezona nesla ve znamení úbytku hráčů. Na začátku mělo extraligové Kovo 25 hráčů a dva brankáře. Na konci sezony jich bylo o sedm méně. Sestup ale nebyl jenom dílem neschopných hráčů. Organizačně-finanční zajištění nekorespondovalo s extraligovou úrovní. Alespoň ne s tou, se kterou chtěli funkcionáři a trenéři soupeřit.
Mládež
Třetí mládežnická sezona se odvíjela podobně jako sezona áčka –
pořád problémy. Platilo to alespoň u obou žákovských mužstvech.
Mladších žáků bylo málo a jejich počet se zmenšoval, i když
odstartovali do soutěže velice dobře. Nakonec byli trenéři rádi, že se
sezóna dohrála bez kontumace a šesté místo bylo asi maximálním
možným.
Starší žáci odstartovali do soutěže s touhou dostat se do první poloviny tabulky a porvat se o nadstavbu. Nakonec z toho byl opět boj ve spodních patrech tabulky. Když se pak v listopadu zranil brankář Kovárnický bylo na problémy zaděláno. Jedna prohra stíhala druhou. Do branky se dokonce dostal elév Balík, který nakonec byl nejlepším kováckým brankářem ve starších žácích. Jarní část už hráli starší žáci se zlepšeným přístupem. Na výsledkách to bylo vidět, ale tabulkově se zlepšili pouze o pár míst a skončili devátí.
Nejlepší sezonu překvapivě odehráli mladší dorostenci. Ročník 1990 a 1991 nejdříve urval první body a pak i první výhru za tři sezony mladšího dorostu v soutěži. Na konci sezony pak slavili dorostenci účast v playoff z posledního postupového čtvrtého místa. V něm na dorostence čekala postupuchtivá Elba. O extraligu se Ústečané prali opravdu s vervou, ale v obou zápasech si nevěděli rady především s Lukášem Slavíkem v brance. Nakonec Elba dvakrát zvítězila a výhru v sérii potvrdila i v Praze, kde slavila postup do finále.